Muselo to být pradávno, kdy ještě byla oblaka součástí země a naopak. Zem byla jeden velikánský mrak, kterého nesla na svých bedrech.
Nikdo už si to nepamatuje jak že to tenkrát mezi nimi bylo. Jednoho dne se oblaka odrhla od země; nebo země od nich?
Každopádně se z nebeských výšin vyrojilo veliké množství slzí a ty se rozlily klínem země.
Vznikl tak oceán - moře slzí obětovaných pro oblaka.
I počal koloběh slzavých údolí.
Nebe si nabere nazpět svých perel, a ty potom roní nazpět.
Spojit už se ale nemůžou.
Co se to tenkrát mezi nimi stalo se nikdy nedozvíme.
Říká se, že z klína země povstala panna, křehounká víla. To o ní svedli boj. Nedohodli se komu že náleží. A neví to dodnes.
verze II:Pohádka - nepohádka, jak kdo chce: Byla, žila panna v hluboké tůni
jezerní, kdo věděl o ní byl pouze měsíc na obloze; Jediný on věděl o
její touze poznat co lidé konají, když z břehu tklivá hudba zní.
I vyšel on pro ni za noci chtěje jí v touze pomoci, svou louč jí předal, světlem vedl...žel, poprvé a naposled.
Shořela láskou pro prince co oddal se jiné milence.
Od té doby zní jezerem za měsíčních nocí její sten
Jak vlnka za vlnkou honí se hladinou
tak i sny prince se v náruči jeho rozplynou
Verze II:Pohádka - nepohádka, jak kdo chce: Byla, žila panna v hluboké tůni
jezerní, kdo věděl o ní byl pouze měsíc na obloze; Jediný on věděl o
její touze poznat co lidé konají, když z břehu tklivá hudba zní.
I vyšel on pro ni za noci chtěje jí v touze pomoci, svou louč jí předal, světlem vedl...žel, poprvé a naposled.
Shořela láskou pro prince co oddal se jiné milence.
Od té doby zní jezerem za měsíčních nocí její sten
Jak vlnka za vlnkou honí se hladinou
tak i sny prince se v náruči jeho rozplynou
Žádné komentáře:
Okomentovat