Jednou dávno, už je to let, že člověku nestačí ruce spočítat staletí kdy to vlastně bylo, žili velikánští draci někde tam, kde jsou vysoké východní hory, neboť jedině tam mohli mít své skrýše.
Kopce a hory dosahovaly skutečně až do oblak, že člověk nedošel vrcholů, proto o nich ani vlastně nevěděl.
Ani človíčkové nebyli lidmi jako jsme dnes. O to víc se mezi nimi našlo princezen krásných jako víly a statných ochránců, rytířů dobrého srdce.
jenomže draci byly až tak hloupí, že když už neměli co jíst vydali se mezi lidi a princezny se jim zalíbily. To se ale nelíbilo statečným rytířům, kteří měli více síly a hlavně chytrosti, aby draky přemohli.
A tak draci slábli, zmenšovali se, až z nich zbyli krokodýlové.Jsou líní a ospalí.
Občas sice nějaký procitne ze sna, potom je zle; zapomene, že už nejsou princezny a chce sníst i opravdového člověka dávat po, kdyby se přiblížil.
Proto si na ně musíme i dnes pozor.
Žádné komentáře:
Okomentovat