úterý 3. listopadu 2009

o vodnících

Jakže se k nám dostali vodníkové? Nejspíš bychom museli až do řeckých bájí, k jejich praprapradědečkovi, vládci moří, bohu Poseidonovi.
 Byl  veliký milovník jako všichni bohové, proto měl jistě nespočet potomků. A potomci, jak už to bývá se mu rozběhli do světa. No, a pár zabloudilo až k nám, do Čech.
Však také naši prapředci nezaháleli a vymýšleli svá maličká moře - rybníky. Nejznámější byl samozřejmě veliký rybníkář: ctěný pan Rožmberk, kterému vděčíme i za Svět.  Ten založil v jižních Čechách, kde se říká, že je pěkně teplo.
Tam se také pár vodníkům zalíbilo a kralovali si tam coby strážci minimořských hladin. Však také jejich voda nebyla slaná, ale příjemně sladká.
Kamže ale vymizeli?
A kdo říká, že vymizeli?
Žijí si mezi námi, milovníci vod. Jenomže mi už je nepoznáme, protože převzali rovněž lidské pohodlí, takže z rodu jim zůstala jen láska k vodě a jsou z nich statní potápěči nebo námořníci. Zelená barva jejich tvářiček ale vzala za své, neboť ji obarvilo sluníčko do pěkně zdravé červeně.
No, a umokřené šosy sáček, ty už také nenosí, aby jim bylo teplo...., studené šosy chladí až studí. To už ani vodníci nemusí.

Žádné komentáře:

Okomentovat