Jen tak

Sedl si tuhle u mne v kuchyni na parapet, jako by se nechumelilo, skřítek: A hned začal hospodařit.
Jen tak tak, že se mi nepřipálila kaše....
Jen tak, že se mi dovařila vajíčka...
Jen tak tak, a přišla rodina na oběd.
"Jak jste se měli?"
"Nic moc.  Venku je to jen takové nějaké..."
Skřítek na parapetu se směje a kope si nožkama o nožky v pruhovaných ponožkách a pohazuje střapatou čapkou. "Tady je mi dobře. Všechno je tu jen tak, nic doopravdy."
Děti ho naštěstí nevidí. Tomáš, zklamaný ze školního výletu si zalezl k počítačovému, virtuálnímu světu a Barča si šla malovat své obrázky.
"Nepůjdete ven, za kamarády?" ptám se dětí, ale ty kroutí hlavou, že ne. Tam že je nebaví.
Jen tak sedět doma je prý zábavnější.
Skřítek jak to slyšel hned seskočil z parapetu a hajdy k nim do pokoje. Bude s nimi větší zábava než se mnou co ho vyhání. "To víš, žádné jen tak- jen doopravdy."
"Jen tak je lepší" oponuje skřítek. "Když  je něco jen tak, tak to stačí. nemusíš se za ničím honit..."
Děti  měli skřítka Jen tak moc rádi; jen tak uklízeli, jen tak se připravovali na zítřek do školy, jen tak se umyly. jen spánek byl silnější než skřítek, ten je přemohl .
Seděla jsem nad knížkou a snila jsem zda nemá pravdu, zda není lepší dělat věci jen tak.
Skřítek mi přinesl kávu - jen tak uvařenou: Brrrr, to nemyslí vážně!
Přidal mi buchtu co se snažil mne uplatit. Byla jen tak upečená, oslazená, nic moc.
Nechám ji dětem k snídani, aby věděly jak vypadá jen tak pečená. A přidám jim jen tak naházené oblečení co si uklidily, nic jim rovnat nebudu. Řekla jsem si a usnula. I mne přemohl spánek.
Skřítek se začal nudit a odplížil se.
Ráno děti koukaly kolik tu zbylo jen tak poházených věcí. jenom skřítek scházel.
Já si oddychla a myslím, že i děti.
"Mami, nepouštěj už sem toho skřítka, udělal tu parádní bordel" přikývla jsem.
Už nikdy žádného Jen tak!

O Kdybískovi

Kdoví kudy proklouzl domů k Nepořádníkům. Možná ho přinesl ve svém kožíšku pes Lumpík, možná že vlezl mamince do nákupního košíku; možná že si sedl vedle tatínka, když se vracel z práce domů. Třeba si sedl za límec Haničce, když šla bruslit; také Otík si mohl Kdybíska chytit, když se vracel ze školy.
Prostě, jednoho nedělního rána, když se nechtělo vstávat přestože sluníčko mrkalo do okna olepeného ledovými květy vyskočil první ze zahřátého pelíšku a hned začal převracet vše co mu přišlo do cesty...
"Mami, tati, vstáváme! Máme hlad! " volali děti z pelíšku.
Maminka s tatínkem ale děti neslyšeli, protože jim Kdybísek šeptal: "Nevstávejte, venku je zima a fičí tam vítr. Děti jsou zalezlí v iglů z peřin."
Maminka se ale nedala zviklat, měla děti ráda a věděla, že po noci budou mít hlad. Šla jim udělat snídani. Jenomže nevěděla, že Kdybísek si schoval rohlíky na horší časy.
"Kdybyste ty rohlíky uklidili..." vzdychla si maminka, když je hledala. Nenašla je. Musela udělat alespoň palačinky. Marmeláda  byla ale vylízána Otíkem, tak nebylo čím je namazat.
"Kdybys je udělala naslano, byly by lepší" šeptal jí Kdybísek.
Maminka se nedala zviklat." Udělám je půl na půl" odpověděla a polovinu začala sypat cukrem s tvarohem, druhou ozdobila šunkou a strouhaným sýrem.
"Vstávat! Snídaně je na stole!" zvolala, když udělala kakao a uvařila kávu.
"Co kdo bude dneska dělat?" zeptal se tatínek při snídani.
"Jdeme ven, sáňkovat!" volaly děti.
Tatínkovi se to líbilo. Mamince ale ne. musí jim uvařit, umýt nádobí...
"Kdybys šla s nimi, nemusela bys nic dělat. "šeptal jí Kdybísek a tulil se k ní.
"Ty můj rozoumku" odpovídala mu maminka v myšlenkách "kdyby ryby byly chyby, nemusely by jíst ani moje děti. Kdybychom museli topit neměli bychom teplo, kdyby nikdo nezatopil;  také další kdyby u mne neuspěje. Víš co? Jdi se s nimi proběhnout než si to tu všechno v klidu udělám. Budu mít alespoň klid na práci."
Kdybísek byl hned pro. maminka mu připadal přísná, žádná legranda s ní nebude. Zato s dětmi a tatínkem, který vzal s sebou i Lumpíka. Panečku, s těmi se vydovádí!
A taky že ju, ano. Za chvilku už znělo: "Kdybych nechal Lumpíka doma nemuseli jsme ho hlídat."
"kdybych si nezapomněl rukavice nezábly by mne ruce."
Lumpík ale upřel na tatínka svpé oči, že bude tím nejhodnějším psem a Otík si utíkal zpět pro rukavice, tak bylo hned o kousek kdyby méně.
"kdyby víc mrzlo mohli jsme se klouzat; a ty sis narazil nos i bez klouzačky...Kdybys byl víc pozorný..."
Jenomže sotva došli na kopec za město nějak na Kdybíska zapomněli. Všude bylo veselo a tolik lidí a dětí, že se Kdybísek ztratil. Bál se, aby ho nezašlápli, proto se schoval do houští.
Když se vrátili na oběd, rozesmátí a s rozzářenými tvářemi, měla maminka naklizeno a byla veselá jako oni, protože se jí vše povedlo jak chtěla.
A kde máte Kdybíska? ptala se jich.
"Koho???" divili se všichni.
"No toho skřítka co s námi snídal; ale to je jedno, hlavně, že jsme v klidu." oddychla si. Hlavně, že už tu nezlobí.
Kdybísek se zatím styděl v houští jak se mu zas nepovedl zlý skutek a rozhlížel se ke komu lepšímu by se přitulil