Nejdřív byla kolkolem pusto a prázdno; šedá krajina studených kamenů
po jejichž hřbetech se valily obrovské proudy slzí.
To plakala princezna Zem sevřená do blátivé hlíny.
Tok slzí se rozléval krajinou jejího těla. Nebesům se jí zželelo
a Slunce, král nebes jí svými paprsky začal osušovat.
Zároveň jí začal zdobit tělo svěžími hábity.
Princezna-Zem se probouzí coby Šípková Růženka.
Však kolkolem jejích strání rozkvetly vonící růžové plátky.
Celé její tělo se rozvinulo do květenství.
Začala dozrávat v ženu, která se milovala s nebesy.
Stala se nádhernou matkou -královnou. Na světě nebylo krásnější.
Jenomže, z druhé strany světa se přihnal drak-Podzim.
Uchvátil královnu svým ohnivým šatem do vířivého tance,
až zemdlená začala odhazovat vše co jí zdobilo.
A najednou ležela opět nahá, vyhasínající.
Milosrdná nebesa začala na její bedra sypat bělostné kvítí,
které jí postupně zakrývalo
zatímco drak, nasycený vším tím bohatstvím a leskem se rozletěl dál.
Tak Zem opět usnula než jí opět najde otec celého světa:Sluneční král,
dá jí své políbení.
Žádné komentáře:
Okomentovat