Jak utekli skřítkové z pohádkové knížky

Byla jedna knížka, ta knížka patřila  naší Mařence, která měla navíc plno hraček, že se v nich knížka ztratila. Ležela zapomenutá na dně krabice a obrázky v ní tlačily listy  stisklé k sobě, až se skřítkové rozzlobili a vysoukali se ven. Zrovna bylo ráno a Mařenka pospíchala do školy, ani nestačila  dojíst snídani.
Všudybílků rodina, jak se jmenovali skřítci přelezla všechny hračky jako staré známé a vylezla na stůl, kde  to tak vonělo, že se otevřeným oknem prodrali záclonou i čmeláci a  zvědavě okukovali do čeho se pustí.
Pozdě: Všudybílkové byli rychlejší, Aminka už se ubytovala v sušenkách, Aninka se vrhla na limonádu, Adýsek si ukradl loupák, sotva ho ale unesl!
 Jediná Adélka se zahleděla na velký list pomalovaný písmenky: Sla- bi- kář-A- B-C-D...
Panečku, než tohle přečte bude Mařenka zpátky!
A taky že byla. Pěkně se podivila nad nepořádkem na stole.
Adélka se jí  hned ptala co je na tom papíře, že to nemůže přečíst, tyhle písmenka, že nezná.
Mařenka odpověděla:"Máma má  mísu, my máme maso, My se máme"
A hned jak dočetla si vzpomněla, že maminka už za chvilku také přijde a bude se zlobit.
"Nedá se nic dělat, musíme to tu uklidit a vy musíte nazpátek do pohádky."
Všudybílkům se moc nechtělo, ale když jim slíbila, že už je nedá na dno krabice, ale občas je pustí ven dali si říct. Beztak už byli unavení.
Dobrou noc...