Byl jeden veliký les a byla vprostřed lesa školka kde zasadili lesní dělníci maličké stromečky, které jim předtím nadělily semínka snesená ze stromů.
Ty stromky si spokojeně rostly, lehtaly se větvičkami, povídaly s oblaky, sníh je oblékal včas do zimních kožíšků, jarní sluníčko svlékalo a rozlévalo vláhu ke kořenům až bude mít největší sílu, aby měly z čeho sálat.
Tak uběhl čas, který byl vyměřen k budoucím vánočním dnům.
Najednou přišli do lesa opět dělníci a jednoho bratříčka po druhém odřezávali až zůstal ten nejmenší, schovaný v koutě.
Byl celý vystrašený, když dělníci odešli. Konečně opět nastala tma a sní přišlo blažené ticho. Ke stromečku se snesly hvězdičky a začaly ho konejšit.
"Bude čas vánoc a lidé si doma přáli stromečky. Tak už to chodí mezi lidmi, víš?"
A větve stařešinů kolem souhlasně přikyvovali. "Tebe vybrali, aby jsi tu s námi rostl a sílil, protože jsi krásný a vyroste z tebe pěkný, udatný smrk."
A z nebe se na stromeček opět začalo snášet bělostné, sněhové peří, aby ho zahalilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat