...Že bydlí sníh v nebi, v oblacích ví každé malé dítě podívá -li se na oblohu odkud že se sypou bělostná peříčka, že jsou tak malinká, ale studí.
V nebi ale bydlí také Slunce a Měsíček; jsou to dva králové - zlatý a stříbrný. Jeden vládne noci, druhý ovládá den. Oba pasou ovečky, Slunce je má ve dne bílé a Měsíc je má černé.
Měsíc má navíc na své nebeské louce tisíce maličkých hvězdiček podobných chmýří pampelišek.
Slunce putující oblohou od východu do západu nejednou své stádo zažene za obzor dřív než dojde on sám.
Jindy se jeho stádo sběhne do houfu až je jeden černý mrak. To je pak zlé. Najednou se začnou nebem létat blesky a ozývat se hřmot.
Stejné problémy se svými černými ovečkami má také král Měsíc.
Tak běží jarem, létem, podzimem...
...a najednou se začnou z nebe sypat bílé chumáčky. Přišel čas Zimy. To ony ovečky svlékají svou bohatou srst narostlou přes větší půlku roku a oba králové si libují. Nastává klidné údobí bez pranic.
Přichází pomalu zimní slunovrat. Nočnímu času začne ukrajovat , aby si odpočla tma.
Ale ještě vládne Měsíc....
...A chumáčky padají z nebe, přikrývají Zem; ještě stále vládne Měsíc svou tmou, tak aby nám nebyla zima.Budou vánoce. Musí být ozdobené, Měsíc to ví, tak krajinu zdobí svou stříbrnou nití, aby až vzejde slunce na oblohu zahlédl, že vše je jak má být; jeho zlato se smíchá se stříbrem a ovečky dál poběží oblohou.
Žádné komentáře:
Okomentovat