I byla jedna pohádka
-vánek z hor o ní vypráví si
Zde měla sídlo nebesa
měsíc jim kraloval
a jedli všichni z mléčné mísy
kůň zlatý jednou přicválal napít se také z hlubiny
Krajina kol se rozzářila
Hle, dívka, krásná Večernice vpila se do vln hladiny
v den jasný noc se mění, nebeský Měsíc zapadá
do tenat lásky propadá se Slunce
a stele lože květinami
Už dávno nejsou v světě sami
Než Večernici blednou líčka, uvadá květ při denní záři
Vrací se noci, Slunce kráčí za ní.
Už láme se jeho čas.
Zlatý kůň znaven uléhá, dlouhým dnem vozil pána
A zase Večernice vychází miláčka hledat
Zlatá brána, černá brána...
Kdo zrána poznal Zory šat?
Budou se hledat, tak to je
Slunce je králem dne, Měsíci patří noc
A večernice putuje první do svítání, poslední odnáší nám spaní
Žádné komentáře:
Okomentovat