Kdo to ´tuká na dveře, čeká až mu otevřem?

Ťuky, ťuky; kdo to ťuká večer na dveře?

Zvědavě se dírkou dívá, kdo že mu to otevře?

Prý, že hledá Všudybýlka, aby si šel hrát;

Pospěš honem do postýlky, pospěš rychle spát!

Řekou snění poplujete na spánkovém korábu

Pohádkami proplujete;polštář si dej pod hlavu

Ochutnáte vtipné kaše, kašpárek už poklad našel, 
nepokazí zábavu.

Co princezny na bále ztratily své korále

Honzové je hledali, Dinosaury přeprali

Zavři bránu všedním dnům, svoje oči už nech snům

Ťuky, ťuky, sen už vešel;
Měsíček se chopil vesel, pluje noční oblohou
 Dobrou noc a dobrý večer, houpy, houpy hou

staronová pohádka o světle na zemi

To bylo dávno, pradávno tomu už....
 Za dávnými horami, řekami, v pradávné době byla všude kolem nic než tma, že by človíček zabloudil.

Proto  bylo kolkolem smutně, pusto a prázdno. 
Nikde nic, ani stéblo trávy nevědělo kudy růst, proto se ani nesnažilo vysoukat se ze země.

Až jednou na druhé straně Země byl jeden zvědavý človíček, který už nechtěl poslouchat o strašidlech a rozhodl se  kraj tmy prozkoumat.

Zažehl louč a šel a šel.

 Zanechával za sebou maličkou cestu malinkého proužku světla.

Nikde stále nebylo nic. Obešel zeměkouli a byl opět doma.
Jen za ním se vynořila zlatá cestička světélka.

Všichni jásali a vydali se s ním s dalšími loučemi.

To už nebyl jen úzký chodníček světelného paprsku, ale hned celý obzor. 

Zvědavé slunce dosud spící v  oné hluboké tmě na obloze se zvědavě rozeběhlo za nimi...

A najednou...

Co to?

Tráva vystrčila svůj zvědavý lupen a hned po ní začaly vzrůstat další lupeny. 

Radostí se začaly vytvářet i květy a  bylo vyhráno. Tma byla přemožena.

Lidé se hned v téhle čisté , neposkvrněné zemi usadili a začali ji upravovat dle svého.

Žel, lidé  nejsou tak šikovní jako je matička příroda, proto jim  vždycky pošle kus tmy, aby si odpočinuli v svých ztřeštěnostech.

Ale i tuhle překážku už lidé překonali.

Jenom ještě nevidí jak nazpět občas uspávají skutečné slunce a nad nimi se proto brzy opět otevře tma...