V kterém moři že asi se to vše stalo? Kde se asi zrodila ona víla krásnější slunce, jejíž prameny vlasů zářily oblohou a tělo štíhlé, průhledné jako mořská vlna se jí ovinulo kolem mysli prince?
Bylo - nebylo: tak začínají pohádky. Tudy asi nejspíš vede i pěšinka do této vyprávěnky.
Byla nebo nebyla? Dávno tomu...
...v jednom moři čistém jak obloha žila maličká víla se srdcem nepokojně zvědavým, zvláště, když v se v příboji dotkla země a zahlédla prince.
Očaroval jí, protože její svět byl úplně jiný než svět ve kterém dosud žila.
Říci to po lidském, byl to člověk z masa a kostí. Jeho tělo mělo určitě nádech barvy skořice a písku. Zakrýval ho hábitem látek, které svítily jinak než svět, který ji obklopoval.
A nejspíš si zpíval. Píseň měl jinou, v tóninách, které nezpívaly ani její družky, ani vítr, který si s nimi hrával na honěnou.
Proto se zamilovala. Vstoupila z vln a zaprodala svou nevinnou
krásu.
Každý krok učiněný po zemi jí byl bolestným řezem do křehkého těla a byl jí odňat i hlas. Jen oči měly právo hovořit.
Člověk ale opravdu neumí naslouchat víc než hlasu. Může být falešný, zrádný. Má výhodu, že zní.
Protonikdy princ nepřečetl z očí své maličké víly co vlastně ukrývalo její srdce za dar.Vyměnil je za okázalý proslov, který mu byl vystaven na odiv.
Tak zraněná víla opět vklouzla zpět do tmavých hlubin moře. Jako pěna ušpiněná dotykem člověka.
Už je tomu tolik let co se pověst vypráví.
Kdo ví. Třeba znovu časem získala zpět svou nebývalou krásu.
Žádné komentáře:
Okomentovat