Babiččina pohádka na dobrou noc

Usedla babička  do křesla
Jeníček vlezl si do postýlky
- vzbudila babička strašidla z knížky
Jeníček stuli se i k peřině medvídka
"O čem je, babičko dnešní pohádka?
" O černé tmě co spolkla slova, můj malý kloučku"
...a potichoučku vytahuje ze tmy slovo za slovem
strašidlo  přestává být strašidlem
I hvězdy na nebi spolu s měsíčkem jsou zvědavé
jak to dopadne.
Babička čte, a Jeníček už bloudí v pohádce
 postýlka je koníkem a nese ho krajinou
"Houpy hou, medvídku, houpy hou
...až projedeme černou tmou a pochytáme zpět slova
 co babičce utekla do noci, vrátíme  hvězdičky do svítání
pak opustíme spaní:
Babičko, probuď se, začíná hodina svítání!"

Divoženka co utekla z pohádky

Byla, žila jedna knížka a v té knížce jeden list
 na tom listu obrázek s lesní divoženkou.
Byl, žil jeden čtenář co miloval pohádky
 a knížku nosil stále s sebou.
Tak se také stalo, že si vzal knížku s sebou do lesa a četl a četl, až usnul...
Než usnul dočetl se právě k obrázku s onou divoženkou.
Co to kolem voní? Les!
... Divoženka vyskočila z obrázku.
"Tady jsem přeci doma!" Knížka se zavřela a zaklela pilného čtenáře do pohádkového listu zatímco Divoženka se vydala svým královstvím hledat bratříčky elfy a ostatní skřítky.
Nikde nikdo?
Nedá se nic dělat, kamarádi jsou zavřeni se svým čtenářem mezi písmenky. Je čas se za nimi vrátit.
Ještě chvíli, chviličku Divoženka přemýšlela co má udělat, ale večerní chlad rozhodl za ní. Zafoukal vítr na pomoc, našel ten správný list a...
Divoženka byla zpátky na obrázku a čtenář se rozloučil s kamarády v knížce, zavřel jí a vrátil se s ní domů.
Snad se mu zase někdy podaří  vrátit se do pohádkové říše a Divožence se projít milovaným lesem.
Dobrou noc, přátelé,nezapomeńte také vy projít svoji pohádkovou knížkou a pusťte rovněž její postavičky se proběhnout, třeba jen vaším snem.

Dědeček vypravuje

To bylo tak:

vy, děti co se dopředu bojíte; já a babička jsme byli velcí asi jako vy. Byla jedna perníková chaloupka a my dva jsme byli chudí, že jsme si chodili do lesa sbírat jahody, které jsme měnili za krajíc chleba u selky.
Jednou jsme ale v lese zabloudili až jsme se potkali právě u té perníkové chaloupky.
V té chaloupce ale bydlela zlá babice, která si na své chaloupce z perníku zakládala. Ta nás hnala, že jsme jí poprosili o kousek perníkového došku a možnost ohřát se u pece, která voněla perníkovou pečínkou!
Já byl ale statečný a nedal jsem se. Řekl jsem jí, že za ohřátí jí naštípu tu velkou hromadu dříví za chaloupkou. babice si dala říct, jestliže jí babička za to uklidí chaloupku, protože ona na to nemá čas.
Babičce se ale v chaloupce nelíbilo a hodně moc se bála. všude vysely dlouhatánské pavučiny, honily se myši, pod oknem se plazil zatoulaný had a u komína spal netopýr. Také sova sedící uprostřed místnosti místo světla jen koukala a houkala kdo vpadl do světnice.
Za chvíli si ale přišla pro mlíčko pruhovaná kočička a za ní se přihnal pes, který měl celý zamuchlaný kožíšek. Hned se stulili k babičce, která byla vystrašenou holčičkou, a kamarádsky se jí přilísali pod nohy."Pomoz nám, dej nám najíst a učesej nás, prosíme..."
babičce- holčičce změklo srdíčko a hned se dala do česání a přidala mističek. Já jsem zatím sekal dříví. Byla to ale tupá sekyra a dříví bylo jako z kamene tvrdé. už jsem měl mozoly, ale hromada neubývala.
Když babička- holčička nakrmila zvířátka ti jí pro změnu pomohli uklidit světničku.
A najednou nastala veliká tma. My se únavou stočili do klubíčka a chtělo se nám spát...
Jenomže babice se vrátila a že musí zadělat na perníčky na pouť.
"Ale my už dlouho nejedli" zlobil jsem se.
Babice se na mne zle podívala:"Nejdřív práce, pak jídlo..."
Tak to trvalo několik dnů. Už jsem se i já začal bát, že zůstaneme zakletí v chaloupce z perníku, který nesmíme ani ochutnat.
Jednoho večera jsem před příchodem babice zašeptal babičce- holčičce: "Musíme odtud utéct, jinak tu zůstaneme navždy."
"Máš pravdu, už spadalo listí ze stromu, cestičky zafouká brzy sníh."
Jenomže kudy jít?
Naštěstí jsme získali dva velké pomocníky: pejska a kočičku. Ti nám ukázali cestu, vyvedli nás ze strašidelného lesa.
Chtěli jsme, aby se nevraceli k té zlé babici, ale oba svorně pověděli, že nemůžou, protože ona ta babice není zlá, ale opuštěná. Kdyby odešli i oni to by mohla být vzteklá a to by bylo zle i jim.
Přesto slíbili, že za námi občas přijdou.
A přišli. Byli nám dokonce i na svatbě a přivedli k nám svoje děti.
Zato my už nikdy víc nenašli perníkovou chaloupku". Že je tomu tak, Mařenko?"
"Přesně tak, Jeníčku, A teď děti honem spát, nebo ráno nedostanete perníčky!"

Sněhuláci s veselou

Zima byla, bílo bylo, sněhule se narodilo
 ke sněhuli sněhulák
Ba jo, zimo, je to tak
přišli na svět  ti dva braši
že se z luk a polí práší sněhobílý prach
Přinesli si kýblíčky, že prý stejně jako děti
 udělají bábovičky z běloučkého smetí
Koukejte se jak se třpytí, jako hvězdičky
co dívají se na ně z nebe, ptají se jestli je zebe
 na ty jejich pacičky. Vždyť jsou tolik maličký!
"Kdepak, strýci měsíci; máme šál i čepici
děti nám je nechali, když s večerem spěchali.
Nás nechali stát, ať si jdeme hrát."
"Prosím, pomoz klouzačku z kopce vytvořit

abychom se mohli také vyřádit
Budeme se klouzat z vrchu jako hejno neposluchů
 ze tvých hvězd zde skutálených cotu jedou  na saních..
Slyšíš, jak jejich smích zvoní?
Při sluníčku, náš měsíčku budem klouzat se chviličku
než paprsky sluníčka vlezou dětem pod víčka;
To pak bude jinak znít ti jejich písnička!

Knižní skřítek vypravuje

Hola, myšky, nechte knížky;
hloupé, divoženky v kožíšku, neumíte číst?

Počkejte a netrhejte, otevřu vám k listu list
a v nich nabídnu vám písmenka
co vám zachutnají jako byste jedli sýr.
Kýho výra:
Tady ta poštovní schránka značí P
Vidíte tu díru v tomto písmenku? To je O.
tento žebřík značí H
A tahle střecha pro domeček, to je zase Á.

Brzy přečtete si jako já velké slovo- Pohádka

Máme na to celou noc, co já vím:
 lidi zatím sní si...
jak si přečetli; tak ve spánku teď žijí.

Milé přítelkyně moje, čas je míjí,
jenom tyhle knížky ne.
Všechno u nich pomine,j en písmenka zůstávají.
V téhle knize kouzlo mají, že vás princeznami udělají
v myším kožíšku.
V druhé zas svět přeplujete v mojím střevíčku.
Nevěříte?
Jen si čtěte! A pak také klidně spěte,
bude se vám zdát. Co vy ve snu prožijete
budu dalším knihu psát

Nepohádková pohádka o kapříku ve vaně

Milý kapříku ve vaně; čekáš co asi bude

Dětský výlov kaprů

 a sníš si svůj rybí sen.
O čem je? O rybí panně? O kouzelné ploutvičce?
Říkáš, že se rmoutíš, že ses nechal ulovit?
Přišlo to až moc náhle.Plavali jste si v rybníce, druh vedle druha, kapříci nasazení ze sádek...
Už dopředu vás vlnky varovaly: "Dejte si pozor na lidi, nevěřte jim"
Ale copak to jde jim nevěřit, když po vás celý rok zálibně koukají, přisypávají vám to nejchutnější zatímco vy pořádáte své rybí závody a nebo se jen tak plácáte a lenošíte v hloubi rybníka?
"Bývalo pod hladinou krásně" vzdycháš si schoulený ke dnu s nadějí, že snad se vrátíš.
Je mi těžko ti povědět pravdu, kterou tušíš. Jsou vánoce, a to je čas, kdy si tě prostřeme na stůl a s láskou tě sníme jako Boží požehnání.
"Barbaři jedni" mrskneš s sebou když tě chci naposled pohladit.
Zároveň na mne pohlédneš svýma rybíma očima: " Já vím, tomu se říká osud. Dej si pozor na mé kostičky, nejez mne hltavě a každé soustíčko ze mne vychutnej. O zbytky ze mne se poděl s přírodou, vrať mne odkud jsem vzešel.."
Poslední rána z milosti vzala kapříku život. Zbyly jen šupinky pro štěstí. Schovám si je a budu vzpomínat na dalšího kapříka, který se obětoval pro radost.
Tu pohádku o kouzelné ploutvičce teď povím i vám.
Byl, žil jeden moudrý kapr, kouzelník na kterého nemohl žádný rybář. Možná to bylo i tím, že měl kouzelnou ploutvičku.
A možná že ještě někde žije. Až bude jednou tak starý, že už mu kouzlení nepůjde dá jí tomu nejchytřejšímu z kaprů, aby vyprávěl potěru o vánočních zvycích.

Pohádka adventního skřítka

Kdo že je adventní skřítek?

Určitě ho potkáváte sotva se snese z nebe s prvním sněhem. Šedivé vlasy a vousy, úsměv na tváři, dlouhou, předlouhou červenou šálu a čapku s bambulkou.  Prochází se mezi námi a kouká komu co Ježíšek asi tak má přinést-

Večer sedá do svého houpacího křesla, vezme velikou knihu přání a zapisuje do ní veškerá přání, která kdo vyslovil. Potom vezme knížku pohádek a listuje v ní jestli už tam někoho z nás nepotkal a jeho přání už nebylo splněno. Listuje a listuje a listuje až usne...

Za oknem měsíc kouká do jeho knížek a vypráví Ježíškovi co mu nestačil skřítek poslat za psaníčka. Inu, má toho na tom světě hodně co musí stihnout. Lituje ho Ježíšek a nechá ho klidně spát a odepisuje si v kalendáři další čárku..

Ještě neděli ozdobenou bronzem, stříbrem...

Potom přijde ta zlatá, s ní Štědrý den a to bude doba pro Ježíška odměnit ty, které skřítek zaznamenal knihou přání.

A zase budou spolu v nebi odpočívat a vyprávět si co se jim přihodilo mezi lidmi. Jak si lidé zaměnili ponožky, hračky a knížky, kde byly smutné vánoce, protože neuměli vyslovit své přání a kde bylo veselo, že přání z nebe ani nepotřebovali...