Každý z nás už byl polapený při procházce lesem tajemnou sílou, která ho svedla z cesty až zabloudil. Může za to Bludný kořen.
Kdo ho nezná, nechá se chytit do pasti, protože si myslí, že každý kořen je stejný, jeden je akorát větší, jeden tenčí, jeden je vidět, druhý schovává hlína a jehličí.
Bludný kořen je ale úplně jiný; je to starý potměšilec a nedává o sobě vědět, leda až lapí pocestného, který o něho náhodou zakopne.
Možná, že náhodou, protože zrovna spí, možná, že má svůj den a chce si zašpásovat, tak si vleze pocestnému přímo pod nohy. To tropí nejraději za šera, když začnou vycházet první hvězdičky.
Tuhle se mi opět připletl do cesty a zavedl mne až do hlubokého lesa ve kterém těžaři vytěžili kolečko paseky.
Tentokrát se Bludný kořen zlobil, vzali mu ty nejstarší a nejmoudřejší stromy.Kdo že bude učit ty malé, aby se nebáli dešťů a sněhových závějí? A co až přiletí babice Metelice, kdo je ochrání?
A co houby, houbičky? Kdo je ochrání před chbtivým sluníčkem stejně jako bystřinu, která se vlní okrajem paseky?
"Vy, lidé jste ale všehochtivé bytosti" povzdechl si Bludný kořen. "I moje kouzla jsou na vás krátká, utečete jim"
Ohradila jsem se: "Náhodou, nejsme všichni stejní, víš. Spousta má les ráda a chová se v tvém království jako doma; kouká kam šlape a neplaší zvířátka, protože se těší až je konečně uvidí. Před takovými se ani oni nemusí schovávat."
"Kéž by jich bylo víc" vzdychl si Bludný kořen. "Tolik let a staletí už jsem na světě, proplazil jsem se tolik lesy, ale na světě se mi přestávají lidé líbit čím dál méně. Už si do lesa vytáhly i takové čtyčkolé obludy co tu dělají hluk, smrdí a jsou nebezpečné i těm malým stromeškům co se teprve rozkoukávají po světě stejně jako starým veteránům co prožili nejednu lidskou vojnu."
"Myslím si, milý příteli pařezovitý, že i lidem začíná scházet tvé tiché království a proto o tebe začínají bojovat."
"Hele, už se šeří, sluníčko zalézá. Měl bych tě propustit ze svého kouzla. Podívej, jdi podél potůčku a on tě dovede z lesa k potoku, tam už uvidíš svou vesnici. Propouštím tě, protože vidím, že máš les také ráda" řekl a hned mne opustilo jeho obručí, které mne nechtělo navést na správnou cestu.
Musela jsem mu samou radostí poděkovat a zároveň jsem mu za to slíbila, že to všem lidem budiu vyprávět. On ten Bludný kořen je vlastně strážce lesa a běda těm co to s lesem myslí zle, on se jim pomstí a vůbec to nebude jen hra...
