"Ježíšku, prosím tě, splň mi přání; takové přání, které, jak říká tatínek nejde splnit. Nechci ani panenku, ani jinou hračku, víš, chtěla bych maminku. Ta moje mi odešla už před rokem a tatínek je se mnou smutný, nikdo si s námi nehraje."
U zasněženého okna seděla malá Adélka a zasněně hleděla do ledových krajek. Maminka uměla přesně takhle uháčkovat dečky. Tatínek je vyndal včera večer a prostřel na stůl, aby byl svátečním. Zítra přijde totiž Ježíšek. Ještě musí pomoc tatínkovi uklidit a dovařit na Štědrý den, protože jí tatínek slíbil vycházku do lesa, aby opět nakrmili zvířátka. Prvně s nimi nepůjde maminka. Oběma se stýská, ale tatínek říká, že jejich život nekončí, ještě za maminkou nemůžou, ještě mají na světě hodně úkolů, aby byl svět hezkým jak si to maminka přála.
Včera jí tatínek také pověděl, aby namaloval Ježíškovi své přáníčko a on jí ho určitě splní, protože byla celý rok z nejhodnějších holčiček co poznal. A že jich jako pan učitel znal...
Adélka tedy vzala barvičky a začala malovat. Nejdřív namalovala stůl a židle kolem, krásně ozdobený, pak namalovala v koutě stromek jaký zítra s tatínkem ozdobí pro dárky co možná oba dostanou. Také krajky na oknech jak je uháčkoval noční mráz a v nich vetkané hvězdy.... A...
"Adélko, je čas jít spát. Jinak zaspíš zítřejší výlet do lesa a ošidili bychom zvířátka" přerušil tatínek Adélčino snění a pomohl jí uložit se do postýlky. Na dobrou noc jí přečetl vánoční pohádku od pana Andersena o holčičce a o sirkách.
Ráno Adélku překvapilo, že ji probudila babička Přijela i dědou, aby jim pohlídala domov zatímco budou na výletě a kdyby nestihli připravit stromeček, aby měl i ten Ježíšek připravený pro překvapení.
Potom pospíchala s tatínkem na nádraží, aby s lokálkou odjeli kam s maminkou jezdívali do lesa.
Když nakrmili zvířátka ke štědré večeři vzal Adélku tatínek do domku kde mívala maminka kamarádku a kam často chodívali. Kamarádka byla s maminkou také když byla už nemocná a měla je všechny moc ráda.
No, a byl čas návratu.
Doma je čekal krásně nazdobený stromeček, obě babičky a dědové a čas, který už se chýlil k večeru. Ještě připravit stůl, hezky se obléknout a...
Adélka se naposledy pomodlila přáním nesplnitelného dárku: "Milý Ježíšku, moc tě prosím, splň mi přání ať mně s tatínkem už není smutno."
Konečně zacinkal zvonek, že Ježíšek šel o dům dál; je čas se podívat co komu nechal.
Adélka otevřela dveře z pokojíku a zůstala překvapená stát. Pod stromečkem byla maminčina kamarádka, která byla tak hodná jako maminka.
"Jestli chceš, Adélko, budu tvoje druhá maminka" řekla a usmála se na ni.
To se ví, že chtěla, věděla, že maminka v nebi se určitě nemračí a není také smutná, že s nimi nemůže sedět u stolu.
Tak dostali s tatínkem ten nejkrásnější, prý že nesplnitelný dárek
