Byli, žili v jednom velikém městě na velikánském náměstí plném vysokých domů, tramvají a aut a lidí maminka s tatínkem a klučinou Petříkem. Petřík už měl jít do školky, ale nevzali ho tam mezi děti, protože jim připadal maličký jako hrášek. Paní učitelky se bály, že by se jim ztratil jako korálek v té velké směsici lidí a to přeci nejde; Kdo by ho hledal, aby maminka nemusela plakat?
Maminka se zlobila na tatínka, že je nechává doma samotné, když je pořád v práci a ona sama nemůže s Petříkem ven, protože je opravdu drobeček, který by se jí zakoulel a už by ho nikdo nenašel.
Tatínek si nevěděl rady, pracovat musel, a zároveň viděl jak je jejich klučina stále menší a menší a maminka je z toho smutná.
Nedá se nic dělat, musí z města ven. Najde pro ně domek se zahrádkou...
A tak jednoho rána, zrovna se probouzelo za oknem jaro, které se do okna prodíralo jen s námahou, protože mu bránily okolní domy, povídá mamince" Už ho mám, našel jsem hezký domek v jedné vesnici kde se říká Na konci světa;"
Maminka se nejdřív polekala " Na konci světa zní strašidelně", ale tatínek jí utišil, že ono to tam tak zlé není, že se tam místu jen říká, ale že je nedaleko městečko a tam, že najde všechno co potřebuje Určitě ser tam ale nejdřív podívají jestli se tam mamince a Petříkovi zalíbí a také tatínek, že by tam dostal práci a byl s nimi víc doma.
A tak tam jeli. Cesta jim vesele ubíhala, protože i Petřík v autě, když viděl konečně krajinu stromů, luk, potoků a vesniček ožil a rozsvítily se mu oči.
Vesnice se mu hned zalíbila, protože uviděl zvířátka co doma mít nemohl. Také v domku, který chtěl tatínek koupit měl hospodář navíc králíky, slepice, kačky, husy, ale i koníka na kterého ho posadil. Byl už starý a sám a nestačili mu síly se o domek starat.
Protože se místo zalíbilo i mamince bylo rozhodnuto hned; sem se nastěhují...
A bylo to brzy.
Od té chvíle se stal Petřík s maminkou hospodářem. Sázel s ní zeleninu a kytičky, pomáhal krmit králíky i koníka, které jim tu děda- jak bývalému hospodáři všichni s láskou říkali- nechal. Protože měl zvířátka rád
staral se o všechny poctivě, nosil jim vodu co tatínek bral ze studny, nůše trávy jak tatínek nasekal, starý chleba a skořápky od maminky z kuchyně. Za odměnu si pak s tatínkem zahráli opravdový fotbal či tenis a nebo jeli na výlet okolo.
Tak běžel jeden rok, druhý, a Petříka čekala příprava do školy. Maminka s tatínkem se s ním chystali k zápisu do první třídy. Trochu se bála jak se ten její drobeček uplatní.
Byla ale překvapená, když jí paní učitelky pochválily jaký že je to silák, zdravý a veliký.
Večer jí tatínek pošeptal "On nám tu nechal dědeček asi kouzelný proutek a když odcházel nenápadně nad Petříkem zakroužil a řekl zaklínadlo, aby nám vyrostl a zesílil"
"...asi ano"v vzdychla si maminka a spokojeně usnula, Vždyť ten její drobeček už dávno není opravdu maličký jak hrášek, jí a pracuje za dva kluky a umí se smát...
Co víc si maminky můžou přát?
