/ mohla by to být pověst jak to chodí v nebi
To totiž je tak:
Vysoce nahoře, v nebi nad námi je sídlo oblaků a obláčků. Kraluje tu také Měsíc, který vládne noci a Slunce, který na svém voze objíždí den co den svět kolem nás dokola a nahlíží na nás.
Ti dva se míjejí na svých cestách, protože každému z nich se líbí jiné. Slunce miluje světlo, Měsíc své hvězdy, které vyniknou krásou, když je tma.
A mezi nimi pobíhají oblaka a jejich maličtí capartíkové, mráčkové.
Dokud je nebe jasné jsou oba vládci spokojeni.
Běda ale, když se urousají, pak se hádají mezi sebou kdo za to může....
To je potom mela!
Blesk stíhá blesk a my nevíme zda je den či noc.
Až mezi ně vstoupí duha a odvede oba kam který patří. Má totiž v sobě kouzelnou stuhu všech barev.
Kdo by ji proto nemiloval a neposlouchal?
I větrové se utiší; jen vánek ji rozčesává barvy tak dlouho, až zmizí za obzor.....
