neděle 14. března 2010

Jak se Vesna probudila ze zimního spánku:

prší....
to pláče sníh, že končí jeho čas. Napověděly mu to sluneční paprsky, které trhaly závěje a dobývaly se na sněženky a ostatní květenu, aby probudily paní Vesnu.
Když totiž končil její čas,přešlo léto; ustlal jí 
starší lože bratr  podzim - Jeseň,   a zahrabal jí hluboko do listí.
Zatímco mohla ještě nedávno spolu s dovádivým létem  vesele dokvétat, nyní definitivně ustřihl jejím motýlům křídla, zabalil je do kukel a zaklel do spánku.
Možná myslel na to, aby jí nebyla zima, možná proto, aby si neponičila svůj krásný , mlhovitý šat na něž tak rády usedají kapky rosy.
No, a nyní tu  kraluje zimní královna, která nechce opustit svou síň zvanou krajina. Štědře rozhazuje okolím chumelení a znovu a znovu přikrývá všechno kolem svými ledovými oblázky setkanými z vloček.Má pravdu; jsou ledové a krásné, tkané nejjemnějšími kapičkami.
Jenomže, už i ptáci ztrácejí trpělivost a hlasitě Vesnu vyvolávají.
Nezazdálo se i vám, že zimní královně ubývá sil a kolkolem pomalinku začíná prosvítat jaro??
Sláva. To už se  probouzí jeho královna!